Ludvík XIV. vládl Francii v letech 1643 až 1715 a jeho dvůr ve Versailles patřil k nejvoňavějším místům tehdejší Evropy. Koupel se považovala za nebezpečnou, a tak vůně zakrývaly pach těla, voněly se rukavice, košile i nábytek. Král parfémy v mládí miloval, ve stáří ale snesl jen vůni pomerančových květů. Tady je příběh o tom, jak Ludvík XIV. a parfémy změnili francouzskou parfumerii.
V kostce
Vláda: 1643–1715, dvůr ve Versailles
Koupání: považováno za nebezpečné, pach zakrývaly vůně a bílé prádlo
Voňavé rukavice: základ pozdější parfumerie v Grasse
Oranžerie: postavena 1684–1686, dnes v ní přezimuje přes tisíc stromů
Oblíbená vůně ve stáří: pomerančové květy, dnes suroviny neroli
Proč se víc voňavkovalo než myslo
V 17. století lékaři věřili, že voda otevírá póry a pouští do těla nemoci. Šlechta se proto koupala málokdy a o samotném králi se traduje, že se za život vykoupal jen párkrát. Čistotu nahrazovalo bílé prádlo: košile se měnily i několikrát denně, protože měly vsáknout pot. Na zbytek byly vůně. Voněly se paruky, šaty, kapesníky i nábytek.
Voňavé rukavice a košile
Módou doby byly parfémované kožené rukavice. Kůže se tehdy činila ostrými látkami a páchla, a tak ji rukavičkáři provoněli ambrou, pižmem nebo květinami. Z řemesla rukavičkářů a parfumérů vyrostla francouzská parfumerie a jihofrancouzské město koželuhů Grasse se později stalo jejím centrem.
Podle dobových receptů si král nechával vyplachovat košile ve vonné vodě Aqua Angeli. Vařila se z aloového dřeva, muškátového oříšku, storaxu, hřebíčku a benzoe v růžové vodě a nakonec se do ní přidávala jasmínová a pomerančová voda a pár zrnek pižma. O jedné ze surovin píšeme v článku benzoe v parfémech.
Pomerančovníky ve stříbrných truhlících
Ve stáří král přestal snášet silné květinové vůně a dával přednost citrusům. Pomerančovníky v masivních stříbrných nádobách nechal rozestavit v reprezentačních sálech, aby provoněly vzduch. Zahradníci je uměli pěstovat tak, aby kvetly skoro celý rok.
Pro stromy dal postavit Oranžerii, kterou v letech 1684 až 1686 navrhl architekt Jules Hardouin-Mansart. Její hlavní galerie je dlouhá přes 150 metrů a v zimě v ní dodnes přezimuje přes tisíc stromů v bednách. Část prvních pomerančovníků pocházela ze zámku Vaux-le-Vicomte. Král je zabavil spolu s dalším majetkem svému ministrovi financí Nicolasi Fouquetovi.
Vůně pomerančových květů
Z květů hořkého pomeranče se destiluje neroli a pomerančová květová voda. Jméno neroli má podle tradice původ u kněžny z italského Nerola, která v 17. století proslavila olej z pomerančových květů jako parfém na rukavice. Dnes je neroli jednou z nejoblíbenějších surovin svěžích parfémů. Moderní podobu té vůně najdeš třeba v Tom Ford Neroli Portofino.
Co přišlo po něm
Za jeho nástupce Ludvíka XV. se francouzskému dvoru začalo říkat voňavý dvůr a móda vyžadovala každý den jinou vůni. Pak přišla Marie Antoinetta se svým parfumérem a po revoluci Napoleon s láskou ke kolínské. Kořeny toho všeho ale sahají do Versailles Ludvíka XIV. Jak parfumerie vznikla ve starověku, popisujeme v článku Egypt, Řím, Persie.
Tip z MrRizz: jestli chceš zjistit, jak voněl Versailles, přivoň si k neroli nebo pomerančové květové vodě. Je to vůně, kterou měl Král Slunce nejraději až do konce života.
Vyzkoušej svěží vůně ve vzorku
Časté otázky
Proč se na dvoře Ludvíka XIV. tolik voňavkovalo?
Koupání se považovalo za nebezpečné, protože lékaři věřili, že voda pouští do těla nemoci. Vůně proto zakrývaly pach těla a voněly se i šaty, paruky a nábytek.
Jakou vůni měl Ludvík XIV. nejraději?
Ve stáří snesl hlavně vůni pomerančových květů. Pomerančovníky ve stříbrných nádobách nechal rozestavit v sálech Versailles.
Co je Oranžerie ve Versailles?
Budova pro přezimování pomerančovníků a dalších citrusů, kterou v letech 1684 až 1686 postavil Jules Hardouin-Mansart. Dodnes v ní v zimě stojí přes tisíc stromů.
Co je voňavý dvůr?
Přezdívka francouzského dvora za Ludvíka XV., kdy móda vyžadovala každý den jinou vůni.
počet komentářů: 0